Jak vše začalo…
Bez lepku! Často přemýšlím o životě a zajímají mě způsoby, jak si ho zlepšit. K tomu patří i jídlo. Pro někoho je jídlo pouze fyziologická potřeba, ale pro mě je mnohem víc. Asi se nechci tolik rozepisovat, ale každý gurmán a jedlík mě chápe. :) Ostatní můžou maximálně kroutit hlavou a myslet si své. A právě minulý rok se mi dostalo pár článků o životě bez lepku. Dost mě to zaujalo, koupila jsem si o tom knihu a rozhodla jsem se, že zkusím žít měsíc bez lepku. A tak 19. března 2016 jsme s mým přítelem začali žít bez mouky. Všechny zásoby těstovin, mouky a tyčinek jsem odvezla k mamce, aby je spotřebovala. Radikální vyhazování nenastalo, protože nechci vyhazovat potraviny, které může někdo použít. Rozhodnutí vyvstalo prakticky z minuty na minutu a jsem ráda, že jsme neotáleli, protože bychom se k tomu nemuseli dokopat.
Třicetidenní výzva
Vše proběhlo rychlostí blesku. Na konci výzvy jsme zjistili, že nás to neobtěžuje a vlastně i svým způsobem baví. Představte si, že my jsme za tu dobu ochutnali tolik chutí, co jsme za poslední roky nezkusili. Bylo nám líto, že vše končí, proto jsme se rozhodli dál pokračovat. Reakce byly všelijaké, ale my jsme rádi, že jsme vše ustáli. Sama jsem se o sobě víc dozvěděla. Zjistila jsem totiž, že naše vůle a odhodlání je velké. Protože takový burger s pořádnou bulkou bych si dala jednou za čas. :) Z měsíce se nakonec stal rok. Rok plný nových dojmů, názorů, pohledů na věc a vědomostí. Jsem ráda, že jsem mohla mít za parťáka právě svého přítele, protože bez něj bych to možná ani nezvládla. Neříká se nadarmo – „Ve dvou se to lépe táhne“. Představa, že musím vařit jídlo pro něj a speciálně pro sebe, tak bych se z toho mohla maximálně tak zbláznit.
Bezlepková strava
Zjistili jsme, že se v restauracích nenajíme. A jestliže se najíme, tak za tři sta a více. Taky máme rádi biftečky, ale nejsme milionáři, takže i když rádi někam chodíme, tak jsme četnost rapidně snížili. Všechno jídlo se v restauracích zahušťuje moukou. Napadne vás určitě otázka: Proč jsme si nekupovali saláty?“ Ti, kteří si dělají pěkně poctivé saláty doma, tak už nechtějí kupovat jiné. Většinou si totiž v hospodě objednáte něco, co vypadá jako čistý salát plus pár rajčátek a nějaký dresink z polotovaru. Na to jsme opravdu nepřistoupili. Po čase jsme zjistili, že bezlepkové mají většinou křídla a různá vietnamská jídla, která si rádi dáváme. Restaurace jsme omezili na minimum a začali jsme si vařit. Ano, je to časově náročnější, ale vyplatí se to. Každý týden si vypisujeme seznam jídel, která budeme vařit a máme promyšlené snídaně a svačiny. Nejdřív jsme se museli sehrát ve velikosti nákupů a informovat se o nových možnostech stravy. Neuvědomuji si totiž třeba skutečnost, že jsem doma někdy jedla takový fenykl nebo různé druhy salátů. Hlavní princip bezlepkového jídla je vše nahradit zeleninou, luštěninami a oříšky. O zelenině budu psát v dalších článcích, protože jsme se rozhodli jíst převážně sezónní zeleninu a od místních prodejců. Po roce jsme zjistili, že nárok na kvalitu zeleniny a ovoce se mnohanásobně zvýšil. Určitě je to tím, že mu přikládáme daleko větší váhu. Za celý rok jsme se nesnažili vytvářet tzv. náhražky. Bohužel párkrát musíte, protože tatarák bez topinky není tatarák. V obchodě jsme koupili bezlepkový „chleba“ a osmažilo ho. Sama bych ho charakterizovala jako suchou veku. Na trek do Norska jsme si udělali domácí oříškovo-semínkový chleba, který jsme jedli s májkou a jinými dobrotami. Ale řeknu vám jedno, nikdy nenahradíte domácí čerstvou Šumavu. Právě kvůli chlebu jsme „zrušili“ v práci slané snídaně, které si většinou chystáme pouze víkendu. Ale v práci jíme rýžovou kaši s ovocem, jogurty, ovocné misky. Nebudu popírat, že mi jednou za čas ten chleba s šunkou a máslem nechybí. Ale i přesto vidím výhody. Díky odstranění lepku jsme se naučili jíst různoroději a dokážeme o jídle daleko více přemýšlet. Párkrát se mi stalo, že se mě někdo zeptal: Jak si můžeš vypisovat jídlo týden dopředu, když na něj nemusíš mít za celý týden chuť?!“ Věřte mi, že se člověk těší. Nikdy nevaříš něco, co ti nechutná. A jestli si dám vybrané jídlo zítra nebo až za tři dny vůbec nevadí. Nesnažíme se násilně jíst něco, co nechceme. Je možná varianta, že jídlo zbyde nebo začne plesnivět. Určitě se zamyslete, co se dřív kazí, jak dlouho máte jídlo v lednici a kontrolujte datum spotřeby.
Ušetříme?
Když použijeme selský rozum, zjistíme, že většina jídel je bezlepková. Zeleninu a ovoce můžete v jakémkoliv množství, problém vidím hlavně v chlebu, knedlících, haluškách a v mém milovaném indickém naanu. České omáčky můžete zahušťovat zeleninou. Bezlepkových chlebů jsme zkoušeli nespočet, ale nakonec jsme zjistili, že žádný není tak dobrý, abychom ho jedli pořád. Bezlepková forma je dosti suchá a drobivá. Vymysleli jsme fígl. Vždy jsme plátky dávali na pár minut do trouby, aby chléb byl křupavý a nedrobil se. Po pár týdnech jsme zjistili, že se snažit vytvářet z bezlepku něco lepkového není dobrá cesta k úspěchu. Jsou ale i výjimky. Třeba takové halušky a domácí pizza jsou skvělé i bez pšeničné mouky. Útrata v obchodě je stejná. Ba dokonce ušetříme, protože nechodíme zbytečně po restauracích a hospodách. Určitě se nám prodražilo vánoční cukroví, které jsme dělali z mouky Jizerky. Tuto mouku jsme si velice oblíbili, i když se s ní často pracuje hůř, je totiž hladká. Lidem, kteří vaří doma, se náklady na jídlo mohou zvýšit, ale ne nijak markantně. Já mám mlsný jazýček, a proto jsem si oříšky a dobré ovoce kupovala i před výzvou.
Dieta x nálož
O bez lepku najdete mnoho a mnoho článků a často se o něm píše jako o bezlepkové dietě nebo o zdravém životním stylu atd. Nechci tady nikomu kázat a říkat, jak má žít. Každý si o tom může přečíst sám a zjistit nespočet informací. Sama za sebe bych nikdy neřekla, že je to dieta. Někdo bere dietu jako omezení. Já beru dietu, když chci shodit jedno dvě kila. Nikdy jsem se nepřejídala pečivem, proto moje výsledky na váze nebyly markantní, i když jsem ženská krev a mlíko. :) Avšak můj pocit z „diety“ je, že jím daleko víc a „fakt dobrý žrádlo“!
Konec únavy?
Během zimy se vždycky potýkám s velmi silnou únavou a cítím se tak nějak bez života. Na konci zimního období se začnu aklimatizovat a naučím se s tím žít. A ejhle… Je tu jaro a mě zase trápí sluníčko. Mám já to ale problémy?! Začala jsem s tím bojovat sportem a právě změnou životosprávy. Není to o ničem jiném. Po každém jídle se necítíte unavený, nafouknutý a můžete dál fungovat. Sport vás neskutečně nakopne a jste v životě spokojenější. Určitě si přečtete něco o endorfinech (pocitu štěstí). Jestliže si uděláte chvíli na sebe, tak určitě neprohloupíte.
Zhodnocení kladů a záporů v bodech -
Klady:
- Pestřejší jídelníček
- Ztráta únavy
- Ztráta pocitu nafouknutí, únavy po jídle
- Pevná vůle
Zápory:
- Nedostatek jídel v restauracích
- Komunikace s rejpálky
- Příprava jídla
- Omezování rodiny a přátel
Zhřešení
Na závěr bych pouze napsala, že jsem za tento rok velice šťastná, protože moje smyšlení o jídle je daleko hlubší, moje vůle je obrovská a tento rok bych za nic nevyměnila. Nejsme celiaci, takže nevědomě jsme mohli něco lepkového sníst a nepoznali jsme to. Vědomě jsme pili pivo, které jsme si nemohli odpustit. :) Jinak jsme se opravdu snažili z 99,9% nic takového nejíst. Naše rodina nás ani na minutu neodradili a dali nám prostor vše vyzkoušet. Při každé naší návštěvě jsme dostali vše bezlepkové.
Rodina a přátelé
S tím souvisí i fakt, že pro nás bylo velice nepříjemné, když při rodinných oslavách nebo u přátelských sešlostí nám všichni připravovali něco „spešl“. Nikoho jsme tímto nikdy nechtěli omezovat, ale pokaždé na nás mysleli a přivili nám jídlo bez lepku. Ještě jednou Vám tímto chci všem poděkovat, je krásné, že okolo sebe máme lidi, kteří neshazují, ale podporují. Bohužel jsme se setkali s pár rejpálky, kterým nikdy nedokážeme vysvětlit náš postoj, protože jsou tak zatvrzelí a nechtějí slyšet protiargumenty. Jsem ale moc ráda, že opravdoví přátelé do nich nepatří. Nebyla bych to já, abych se do toho malinko nezapletla, ale… Nechci vzbuzovat dojem, že kdo se mnou nesouhlasí, s tím se nebavím. O tomhle tématu jsme se s kamarády bavili hodiny a vědí, proč vše děláme. A opravdoví přátelé tolerují a podporují a jsem ráda, že jsme si mohli v tomto období vše potvrdit.
Začátek
Náš bezlepkový rok byl pouze začátek. Začátek k tomu, jak se lépe stravovat. Domluvili jsme se, že budeme nadále fungovat bez lepku. Jen to nechceme hrotit tak, že budeme shánět bezlepkovou sojovku. Chceme dále ve velké míře omezit pečivo, nejíst těstoviny, ale jak jsem psala na začátku, ani nevíte, jak moc máme chuť na tu českou topinku s tatarákem a co teprve tlačenku s cibulí a chlebem.
