Další den ráno se probouzíme a nastává kolečko stěhování národů a snídaně. :) Mám radost, že můžu konečně využít můj nový plecháček k narozeninám a jdu do něj nasbírat borůvky. Chvíli to trvá, ale už je plný. Martin vaří na vařiči kaši a už se teď nemůžeme dočkat, až vše smícháme a dáme si teplou snídani. Ona v tak sychravém počasí bodne. Během snídaně zkoumáme počasí a trasu. Zjišťujeme, že celý den má pršet. My se ale nezalekneme a věříme, že dneska papuchálky (malí ptáčci, kteří jsou podobní tučňákům) uvidíme. Nasedáme do auta a vyrážíme na východ. Náš dnešní plán je hlavně objet celé východní pobřeží. Nejdříve jsme si mysleli, že po návštěvě Jökulsárlónu pojedeme zpátky a vezmeme to přes Vysočinu (střed Islandu). Chtěli jsme si vyzkoušet brodit řeky a jezdit v terénu, ale pravdou je, že jsme taky byli dost nervózní. Bohužel většina autopůjčoven nemá pojištění na brodění, takže jsme nechtěli riskovat, aby auto uvízlo ve vodě a nedej bože mělo něco s elektrikou. Z naší strany by to byl velký hazard a my měli spoluúčast 80 000 Kč, což není levná záležitost. Proto jsme se rozhodli, že nakonec celý ostrov objedeme a bude to mít bonus, že se na východním pobřeží podíváme na místo, kde se často pozorují ve volné přírodě papuchálci.
Cesta je krásná. Bohužel by byla ještě krásnější, kdyby celou dobu nepršelo. Objíždíme mnoho fjordů a cesta trvá skoro půl dne. V městečku Fáskrúðsfjörður zastavujeme a dáváme si na benzínce hot dog. Hledali jsme lepší dobrotu, ale nic jsme nenašli. Projíždíme tunelem, to si zkracujeme cestu minimálně o hodinu a půl a jedeme do oblasti Borgarfjörður eystri. Silnice není už asfaltová… Žádný med to není, počasí je furt špatný! Za 50 kilometrů jsme na místě, ale během cesty si říkáme, jestli to vůbec má cenu. Papuchálci budou určitě schovaní a my pojedeme takový kus trasy zbytečně. Zastavujeme, přemýšlíme a oba necháváme rozhodnutí na tom druhém (vždyť to znáte). :) Nakonec ale jako rozumní lidé oba souhlasíme, že je blbost, abychom jezdili. Otáčíme se, ladíme navigaci na Mývatn a jsme smutní. Nemusí být totiž už žádná příležitost papuchálky vidět. Během cesty vidíme vodní nádrž Lagarfossvirkjun a kostel Geirsstaðakirkja, který je velmi nenápadný. Vypadá jako starý domeček pokrytý trávou.
Dále projíždíme vodními kaňony, kde modrá barva vody vypadá až nereálně. Po nájezdu na hlavní silnici číslo 1 jedeme stále stejnou krajinou. Já bych jí popsala jako „údolí smrti“. Vyprahlá krajina bez života, všude kameny a někdy ani to ne. Cestou se reálně shodujeme, že místo, které jsem opravdu chtěla moc navštívit, dneska nenavštívíme. Vulkán Askja se totiž nachází ve středu Islandu a bohužel se tam dostává hodně těžko – pouze autem na 4x4. S tím by problém nebyl. Bohužel jsme zjistili, že tam sněží, teplota je pod nulou a počasí nám nepřeje. Na Askje jsme mohli vidět malé tyrkysové jezírko Vitti, ve kterém se člověk mohl i vykoupat. V okolí je mnoho treků, takže se nebojte, že pojedete tak náročnou cestu jen na Askju. Kousek od vulkánu je chata Dreki, kde se můžete ubytovat nebo koupit místo na stan. Tato oblast byla v minulosti využívaná během tréninku programu Apollo pro přípravu kosmonautů. Pro nás je to další místo, proč znovu přijet na Island!
Během cesty se domlouváme, že při tak hnusném počasí je nejlepší se naložit do termálů. Takže vymýšlíme, kde nejblíž se vykoupeme. Je rozhodnuto! U jezera Mývatn je městečko Reykjahlíð, kde je veřejné koupaliště. Ale už zase předbíhám, protože nejdřív jedeme k nejmohutnějšímu vodopádu v Evropě s průtokem vody mezi 200 až 500 m3 za sekundu. Jestli si nedokážete představit, jak moc vody proteče ve vodopádu Dettifoss, určitě se přijeďte podívat. J Jsem holka a tyhle čísla mi totiž taky moc neřekly. Existují dvě strany, ze kterých se dá pozorovat vodopád. My si nejspíš vybrali tu horší stranu, ale chybami se člověk učí. Kousek od vodopádu se nachází národní park Jökulsárgljúfur, ve kterém si můžete udělat také pár procházek nebo vícedenní treky. My bohužel národní park nenavštívili, protože nebyl čas. Kousek od vodopádu Dettifoss je další vodopád Selfoss. Určitě stojí za krátkou procházku, od Dettifoss jděte proti proudu a za půl kiláčku jste tady. J My chytli i za nepříznivého počasí hromady lidí. Další doporučení pro vás – naplánujte si výlet v časech méně turistických.
Po více než 400 kilometrech v kolech se dostáváme ke koupališti. Nebyli bychom to my, aby se nám zase něco nepokazilo. Koupaliště je zavřené! Jdeme se zeptat na recepci, jak daleko je další koupaliště. Tak nejbližší je padesát kilometrů od nás. Nepočítám velmi turisticky známé Myvatn nature baths, které jsou předražené a zaměřeny na turisty. Tím hasl náš plán na koupání, a proto jsme odjeli porozhlédnout se po okolí a k prvnímu kempu, co se nám líbil. Byla jsem překvapená, že jezero Mývatn (v překladu Komáří jezero) je naprosto jiné, než jsem si představovala. Moje představa byla, že jezero bude na „samotě u lesa“, žádné domy, kempy, silnice… A jestliže půjdu k jezeru, uvidím druhý konec. Realita byla nakonec úplně jiná. V okolí jezera je mnoho skal a lávových polí, kterými můžete procházet. Na hladinu jezera vystupuje asi 50 ostrůvků vulkanického původu. Všechno je zarostlé a někdy hodně špatně dostupné. Místo je chráněnou přírodní rezervací a to i z důvodu, že je hnízdištěm mnoha druhů ptáků (husy, labutě, kačeny…). My si část jezera projeli autem, bohužel žádné fotky jsme nepořídili. Další den jsme se s Martinem domluvili, že nás okolí tak moc nezaujalo a dál procházet nebudeme. V dálce nás zaujal nejvíc kráter Hverfjall, na který můžete vystoupat, bohužel nás z časového presu minul. V okolí jsou zajímavé jeskyně, které jsme taky nenavštívili, protože na parkovišti Grjótagjá jsme se shodli, že je všude mnoho lidí, a to nás neláká. Nakonec přijíždíme ke kempu Vogar, který je o pár islandských korun levnější než přímo ve městě. Ve stanu rekapitulujeme den a těšíme se na zítřejší objevování Krafly a Námaskarð.
Ráno se probouzíme a předpověď nehlásí dobré počasí. Má zase celý den pršet. Přehodnocujeme situaci (Martin rozhodl, že změníme plán) a domlouváme se, že po dnešních výletech jen budeme směřovat na západní část ostrova, protože Norové (yr.no) hlásí teplo a slunečno. Nejdřív se mi do toho nechce, protože nemám ráda narušení plánů, ale Martin mě ukecal kvůli papuchalkům, které bychom tam mohli spatřit. Ano, jsem blázen do papuchalků! J A Martin celou dovolenou poslouchal stejnou písničku – „Jestliže neuvidíme papuchalky, tak nejedeme domů“. Balíme věci a odjíždíme do oblasti bahenních sopek Námaskarð (Ďáblova kuchyně) s bublajícími horkými jezírky, vařícího bahna a sopouchů vypouštějících horkou páru. Všechna nebezpečná místa jsou vyznačená a obehnána provázky. Doporučuji si vyjít hřeben, ze kterého je vidět jezero Mývatn a na kopci jsou další jezírka, které uvidíme jen z vrchu. Procházka je to opravdu nádherná, počasí nám přálo, protože nepršelo a různé barvy hnědé až zlaté mě v okolí fascinují!
Po hodině a půl se vydáváme ke Krafle. Je to jedna z nejznámějších islandských sopek a celý vulkanický komplex je dlouhý přibližně 100 kilometrů. V okolí je možnost procházek, my přijíždíme k vrcholku kráteru Vití autem. Všechna turisticky zajímavá místa jsou většinou dostupná autem a jsou zde parkoviště. Na vrcholu mrholí, je silný vítr a všude bláto. Na dně kráteru je jezero, na které se chceme podívat z jiného úhlu, bohužel máme bláto úplně všude, proto to vzdáváme. Jezero má i z dálky krásnou zelenou barvu díky vlivům sirných sloučenin.
Další zastávkou je lávové pole Leirhnjúkur. Z parkoviště přecházíme kus cesty i dřevěnými lávkami, který já miluju. Ani nevím proč. :) Vyskytují se zde jak hnědá láva – ta starší, tak černá láva – mladší. Celý okruh je krásně značený a připadáte si jak na Marsu. Znovu tu vidíme malé i větší bublající bahenní jezírka nebo kouřící otvory. Je to opravdu pohádkové. Jsme překvapeni, že zatím počasí drží, i když podle předpovědi by mělo pár hodin pršet. Zima ale stále je. :)
Cestou zpátky k Mývatnu znovu projíždíme geotermální elektrárnou Krafla. Jen pro zajímavost, celkově se na Islandě vyrobí 27% elektrické energie v geotermálních elektrárnách a 46% elektrické energie ve vodních elektrárnách. Setkáváme se i s parkovištěm, kde se člověk může ošplouchnout, protože je zde zabudovaná sprcha. Samozřejmě jsem si jí musela vyfotit. Celá oblast se mi opravdu moc líbila a doporučuji ke shlédnutí. I v zamračeném počasí má kouzelnou atmosféru.
V našem posledním kempu si jedeme dát „vyhlášenou“ pizzu. Protože jsme spali v kempu, dostáváme 10 % slevy. A to se vyplatí. Dáváme si tu vychvalovanou pizzu s uzeným pstruhem, piniovými oříšky a sýrem. Zvláštní chuť, ale moc mi chutnala! Po obědě projíždíme další částí jezera Mývatn. Všude vidíme kachny, husy a labutě. Už chápu, že je území chráněnou oblastí. Dalším cílem je koupaliště. Našli jsme si městečko Laugar, kde by měl být bazén. A taky že ano. A je otevřený. Leháme si, a tak moc se nám v bazénku líbí, že tu trávíme další tři hodiny. Vždyť máme dovolenou! Po prohřátí celého těla se jedeme podívat na vodopád Godafoss. Po příjezdu nám spadne brada. V překladu se jmenuje vodopád bohů. A je to taková malá zmenšenina Niagarských vodopádů. I když je vysoký pouhých 12 metrů, tak jeho krása předčí ostatní. A to mnohem větší a dominantnější vodopády. Nasedáme do auta a za pár minut projíždíme druhým největším městem Islandu Akureyri. Nyní mi je velmi líto, že jsme se na něj vůbec nezaměřili a nešli si ho prohlédnout. Tak někdy příště.
Za městem se snažíme pomalu hledat místo na stan. Zase nemůžeme nic najít. Po několika minutách jsme konečně našli místo. Zase není ideální, ale vypadá to, že okolo nebude jezdit tolik aut a že nás nikdo nevyhodí. Spíme u řeky Hörgá a přibližně na silnici 814. Není to žádná hitparáda, ale důležité je být vyspalý. Zítra nás čeká dlouhá cesta na západ, ale konečně se sluníčkem. :) Rychle chci zaspat večer, protože se už teď těším na nový. A co uvidíme další dny? To si určitě přečtete v dalším pokračování!
Cesta je krásná. Bohužel by byla ještě krásnější, kdyby celou dobu nepršelo. Objíždíme mnoho fjordů a cesta trvá skoro půl dne. V městečku Fáskrúðsfjörður zastavujeme a dáváme si na benzínce hot dog. Hledali jsme lepší dobrotu, ale nic jsme nenašli. Projíždíme tunelem, to si zkracujeme cestu minimálně o hodinu a půl a jedeme do oblasti Borgarfjörður eystri. Silnice není už asfaltová… Žádný med to není, počasí je furt špatný! Za 50 kilometrů jsme na místě, ale během cesty si říkáme, jestli to vůbec má cenu. Papuchálci budou určitě schovaní a my pojedeme takový kus trasy zbytečně. Zastavujeme, přemýšlíme a oba necháváme rozhodnutí na tom druhém (vždyť to znáte). :) Nakonec ale jako rozumní lidé oba souhlasíme, že je blbost, abychom jezdili. Otáčíme se, ladíme navigaci na Mývatn a jsme smutní. Nemusí být totiž už žádná příležitost papuchálky vidět. Během cesty vidíme vodní nádrž Lagarfossvirkjun a kostel Geirsstaðakirkja, který je velmi nenápadný. Vypadá jako starý domeček pokrytý trávou.
Dále projíždíme vodními kaňony, kde modrá barva vody vypadá až nereálně. Po nájezdu na hlavní silnici číslo 1 jedeme stále stejnou krajinou. Já bych jí popsala jako „údolí smrti“. Vyprahlá krajina bez života, všude kameny a někdy ani to ne. Cestou se reálně shodujeme, že místo, které jsem opravdu chtěla moc navštívit, dneska nenavštívíme. Vulkán Askja se totiž nachází ve středu Islandu a bohužel se tam dostává hodně těžko – pouze autem na 4x4. S tím by problém nebyl. Bohužel jsme zjistili, že tam sněží, teplota je pod nulou a počasí nám nepřeje. Na Askje jsme mohli vidět malé tyrkysové jezírko Vitti, ve kterém se člověk mohl i vykoupat. V okolí je mnoho treků, takže se nebojte, že pojedete tak náročnou cestu jen na Askju. Kousek od vulkánu je chata Dreki, kde se můžete ubytovat nebo koupit místo na stan. Tato oblast byla v minulosti využívaná během tréninku programu Apollo pro přípravu kosmonautů. Pro nás je to další místo, proč znovu přijet na Island!
Během cesty se domlouváme, že při tak hnusném počasí je nejlepší se naložit do termálů. Takže vymýšlíme, kde nejblíž se vykoupeme. Je rozhodnuto! U jezera Mývatn je městečko Reykjahlíð, kde je veřejné koupaliště. Ale už zase předbíhám, protože nejdřív jedeme k nejmohutnějšímu vodopádu v Evropě s průtokem vody mezi 200 až 500 m3 za sekundu. Jestli si nedokážete představit, jak moc vody proteče ve vodopádu Dettifoss, určitě se přijeďte podívat. J Jsem holka a tyhle čísla mi totiž taky moc neřekly. Existují dvě strany, ze kterých se dá pozorovat vodopád. My si nejspíš vybrali tu horší stranu, ale chybami se člověk učí. Kousek od vodopádu se nachází národní park Jökulsárgljúfur, ve kterém si můžete udělat také pár procházek nebo vícedenní treky. My bohužel národní park nenavštívili, protože nebyl čas. Kousek od vodopádu Dettifoss je další vodopád Selfoss. Určitě stojí za krátkou procházku, od Dettifoss jděte proti proudu a za půl kiláčku jste tady. J My chytli i za nepříznivého počasí hromady lidí. Další doporučení pro vás – naplánujte si výlet v časech méně turistických.
Po více než 400 kilometrech v kolech se dostáváme ke koupališti. Nebyli bychom to my, aby se nám zase něco nepokazilo. Koupaliště je zavřené! Jdeme se zeptat na recepci, jak daleko je další koupaliště. Tak nejbližší je padesát kilometrů od nás. Nepočítám velmi turisticky známé Myvatn nature baths, které jsou předražené a zaměřeny na turisty. Tím hasl náš plán na koupání, a proto jsme odjeli porozhlédnout se po okolí a k prvnímu kempu, co se nám líbil. Byla jsem překvapená, že jezero Mývatn (v překladu Komáří jezero) je naprosto jiné, než jsem si představovala. Moje představa byla, že jezero bude na „samotě u lesa“, žádné domy, kempy, silnice… A jestliže půjdu k jezeru, uvidím druhý konec. Realita byla nakonec úplně jiná. V okolí jezera je mnoho skal a lávových polí, kterými můžete procházet. Na hladinu jezera vystupuje asi 50 ostrůvků vulkanického původu. Všechno je zarostlé a někdy hodně špatně dostupné. Místo je chráněnou přírodní rezervací a to i z důvodu, že je hnízdištěm mnoha druhů ptáků (husy, labutě, kačeny…). My si část jezera projeli autem, bohužel žádné fotky jsme nepořídili. Další den jsme se s Martinem domluvili, že nás okolí tak moc nezaujalo a dál procházet nebudeme. V dálce nás zaujal nejvíc kráter Hverfjall, na který můžete vystoupat, bohužel nás z časového presu minul. V okolí jsou zajímavé jeskyně, které jsme taky nenavštívili, protože na parkovišti Grjótagjá jsme se shodli, že je všude mnoho lidí, a to nás neláká. Nakonec přijíždíme ke kempu Vogar, který je o pár islandských korun levnější než přímo ve městě. Ve stanu rekapitulujeme den a těšíme se na zítřejší objevování Krafly a Námaskarð.
Ráno se probouzíme a předpověď nehlásí dobré počasí. Má zase celý den pršet. Přehodnocujeme situaci (Martin rozhodl, že změníme plán) a domlouváme se, že po dnešních výletech jen budeme směřovat na západní část ostrova, protože Norové (yr.no) hlásí teplo a slunečno. Nejdřív se mi do toho nechce, protože nemám ráda narušení plánů, ale Martin mě ukecal kvůli papuchalkům, které bychom tam mohli spatřit. Ano, jsem blázen do papuchalků! J A Martin celou dovolenou poslouchal stejnou písničku – „Jestliže neuvidíme papuchalky, tak nejedeme domů“. Balíme věci a odjíždíme do oblasti bahenních sopek Námaskarð (Ďáblova kuchyně) s bublajícími horkými jezírky, vařícího bahna a sopouchů vypouštějících horkou páru. Všechna nebezpečná místa jsou vyznačená a obehnána provázky. Doporučuji si vyjít hřeben, ze kterého je vidět jezero Mývatn a na kopci jsou další jezírka, které uvidíme jen z vrchu. Procházka je to opravdu nádherná, počasí nám přálo, protože nepršelo a různé barvy hnědé až zlaté mě v okolí fascinují!
Po hodině a půl se vydáváme ke Krafle. Je to jedna z nejznámějších islandských sopek a celý vulkanický komplex je dlouhý přibližně 100 kilometrů. V okolí je možnost procházek, my přijíždíme k vrcholku kráteru Vití autem. Všechna turisticky zajímavá místa jsou většinou dostupná autem a jsou zde parkoviště. Na vrcholu mrholí, je silný vítr a všude bláto. Na dně kráteru je jezero, na které se chceme podívat z jiného úhlu, bohužel máme bláto úplně všude, proto to vzdáváme. Jezero má i z dálky krásnou zelenou barvu díky vlivům sirných sloučenin.
Další zastávkou je lávové pole Leirhnjúkur. Z parkoviště přecházíme kus cesty i dřevěnými lávkami, který já miluju. Ani nevím proč. :) Vyskytují se zde jak hnědá láva – ta starší, tak černá láva – mladší. Celý okruh je krásně značený a připadáte si jak na Marsu. Znovu tu vidíme malé i větší bublající bahenní jezírka nebo kouřící otvory. Je to opravdu pohádkové. Jsme překvapeni, že zatím počasí drží, i když podle předpovědi by mělo pár hodin pršet. Zima ale stále je. :)
Cestou zpátky k Mývatnu znovu projíždíme geotermální elektrárnou Krafla. Jen pro zajímavost, celkově se na Islandě vyrobí 27% elektrické energie v geotermálních elektrárnách a 46% elektrické energie ve vodních elektrárnách. Setkáváme se i s parkovištěm, kde se člověk může ošplouchnout, protože je zde zabudovaná sprcha. Samozřejmě jsem si jí musela vyfotit. Celá oblast se mi opravdu moc líbila a doporučuji ke shlédnutí. I v zamračeném počasí má kouzelnou atmosféru.
V našem posledním kempu si jedeme dát „vyhlášenou“ pizzu. Protože jsme spali v kempu, dostáváme 10 % slevy. A to se vyplatí. Dáváme si tu vychvalovanou pizzu s uzeným pstruhem, piniovými oříšky a sýrem. Zvláštní chuť, ale moc mi chutnala! Po obědě projíždíme další částí jezera Mývatn. Všude vidíme kachny, husy a labutě. Už chápu, že je území chráněnou oblastí. Dalším cílem je koupaliště. Našli jsme si městečko Laugar, kde by měl být bazén. A taky že ano. A je otevřený. Leháme si, a tak moc se nám v bazénku líbí, že tu trávíme další tři hodiny. Vždyť máme dovolenou! Po prohřátí celého těla se jedeme podívat na vodopád Godafoss. Po příjezdu nám spadne brada. V překladu se jmenuje vodopád bohů. A je to taková malá zmenšenina Niagarských vodopádů. I když je vysoký pouhých 12 metrů, tak jeho krása předčí ostatní. A to mnohem větší a dominantnější vodopády. Nasedáme do auta a za pár minut projíždíme druhým největším městem Islandu Akureyri. Nyní mi je velmi líto, že jsme se na něj vůbec nezaměřili a nešli si ho prohlédnout. Tak někdy příště.
Za městem se snažíme pomalu hledat místo na stan. Zase nemůžeme nic najít. Po několika minutách jsme konečně našli místo. Zase není ideální, ale vypadá to, že okolo nebude jezdit tolik aut a že nás nikdo nevyhodí. Spíme u řeky Hörgá a přibližně na silnici 814. Není to žádná hitparáda, ale důležité je být vyspalý. Zítra nás čeká dlouhá cesta na západ, ale konečně se sluníčkem. :) Rychle chci zaspat večer, protože se už teď těším na nový. A co uvidíme další dny? To si určitě přečtete v dalším pokračování!
