Stanování! Jak jsem slíbila v posledním článku, tak činím. :) Ve stručnosti vám sepíšu, jak je to se stanem. Stanovat na Islandu se dá velice jednoduše. Na turisty jsou připraveni a v každém velkém i malém městečku jsou kempy. Jsou velice dobře vybavené - toaleta, teplá voda je samozřejmostí. Ceny se pohybují okolo 300 – 450Kč/osoba a v ceně je většinou započítaná i sprcha. Setkali jsme se pouze v Národních parcích s tím, že teplá voda byla za příplatek. Ale ono je to většinou logické, protože v parcích není vyřešený potrubní systém a teplá voda ze solárních panelů je omezená. Stanovat v kempech je rozhodně jednodušší, Islanďané jsou spokojeni, ale je to finančně náročnější než kempování na volno. Na Islandu je kempování na volno dovoleno, ale musí člověk ctít pravidla. My si je s Martinem přivlastnili již v Norsku. Stan se nestaví na soukromé pozemky a blíže než 150 metrů k obydlí. Na jednom místě se může zůstat maximálně 48 hodin. Mnozí si neuvědomí, že Island je velmi členitý a rovný povrch s trávou jen tak nenajdete. A jestliže takovou plochu seženete, většinou se jedná o zemědělsky využívané plochy, jako jsou pastviny. Vždy byste měli mít svolení majitele pozemku. A když se konečně usměje štěstí a najdete místo pro váš stan, tak si dávejte pozor na počasí. Extrémní poryvy větrů vám stanování můžou pěkně znepříjemnit a nemusíte se vyspat. My si kempování na divoko prožili několikrát, a můžu vám říct, že ani jedno místo nebylo ideální. Po každé jsem se bála, že nás někdo vyhodí nebo jsem nebyla spokojená s povrchem. Většinou jsme našli rovinku okolo silnice, u které nechcete celou noc stanovat. Závětří nám dělalo půjčené auto, protože vítr je na Islandu opravdu silný, studený a prudký. Jednou se nám stalo, že jsme se zakempili u jedné boční silnice a zastavila nás paní a upozornila nás, že bychom tu neměli spát. Místním to velmi vadí a pár kilometrů od nás je kemp, kde se můžeme ubytovat. Rozhodně jsme si nechtěli dělat nepříjemnosti, proto jsme složili stan a jeli do kempu. Doporučení – Jestliže se chystáte kempovat na volno, během vašeho dobrodružství se po cestě rozhlížejte po místě, určitě se vám stane, že i za několik hodin hledání nic nemusíte najít. A nezapomeňte, že se nikam neschováte. Stromy jsou na Islandu sporadicky a většinou oplocené a vše je hodně otevřené. To je asi všechno o stanování, jestliže vás něco dalšího napadne, určitě mi napište a já vám ráda odpovím. :)
A teď se konečně poposunu k dalšímu vyprávění. Po nádherném třídenním treku se dostáváme zase do civilizace. Auto si vyzvedáváme v Helle u obchodu s potravinami a rozhodneme se přespat někde v okolí Seljalandsfossu. Ujedeme asi 50 kilometrů a náš hlavní cíl je si najít místo na přespání. Nejdřív zkoušíme parkoviště. Rozkládáme zavazadlový prostor a zkoušíme se tam oba nasáčkovat. Aha… Proč jsme kruci tak velcí? No nevejdeme se tam. :) Tento plán nevychází, i když máme dlouhý auto Daciu Duster. Musíme si sehnat místo ve stanu. Kousek od vodopádu je kemp, ale my chceme ušetřit a najít místo někde vedle silnice. Nakonec ho po pár minutách najdeme místo na boční cestě. Stan skládáme vedle oplocené pastvy pro ovečky. V dálce vidíme stavení, takže celou noc doufám, že nepřijde pán z brokovnicí a nezabije nás. To se díky bohu nestalo, jen jsme slyšeli bečet ovečky. Což nám přišlo náramně vtipné. :)
Ráno je na Islandu skoro vždy stejné. Teplý spacák musíme vyměnit za studené oblečení, vyčistit zuby a umýt ospalky, udělat si snídani, složit stan, narvat spacák do pytle a složit karimatku, aby byla co nejmenší a nakonec narvat všechny věci do dvou batohů. No prostě krásný začátek dne. A to se vám může stát, že k tomu prší. Ráno si přivstaneme, abychom šli k vodopádu v hodinu, kdy ještě není nával turistů. Je zamračeno, ale to nás nijak nerozhází, protože s hnusným počasím na Islandu počítáme. U vodopádu je placené parkoviště, které nevyužijeme a parkujeme hned u silnice 1 a kus jdeme pěšky. Kupovat si parkovné nám přijde zbytečné a nakonec se i hezky projdeme. Seljalandsfoss je jeden z nejznámějších vodopádů. Jeho zvláštností je, že člověk může projít i pod vodopád. Za mne to byl jeden z nejlepších vodopádů, ale mám to zkreslené i tím, že tam ráno bylo málo lidí a já ho měla jen pro sebe. :) Po dalším půl kilometru jsme se ocitli u vodopádu Gljufrabui. Museli jsme přeskákat pár kamenů a projít „jeskyní“, abychom mohli vidět právě tento vodopád. Bylo to nezapomenutelné! Bohužel se nedalo moc dobře fotit, protože v okolí Gljufrabui bylo hodně vlhko. Tip pro vás – Jestliže se chcete déle zdržet, je hned naproti vodopádu příjemný kemp.
Další zastávkou je přírodní geotermální bazén Seljavallalaug. Jedná se o nejstarší bazén na Islandu a je zabudovaný do skály. V každé části je jinak teplý a můžete si tam i zaplavat. Okolí je nádherné a Seljavallalaug je pod sopkou Eyjafjallajökull , která je stále činná. Slyšeli jste o ní možná před pár lety, kdy díky výbuchům nemohli odlétat letadla z celého světa. U bazénu je dokonce i šatna na převlíknutí, bohužel uvnitř to vypadá, že tam žijí bezdomovci. Bordel jak v tanku. Voda byla velice příjemná, hodinku jsme se čachtali a vše si užívali. Konečně jsme začali chápat Islanďany, že je to pro ně národní „relaxace“. My měli velké štěstí, protože jsme byli v termálech skoro sami, po převlíknutí z plavek se nahromadilo do bazénu mnoho lidí a my byli rádi, že už odcházíme. Tip pro vás – do termálů choďte včasně ráno nebo později večer, vyplatí se vám to!
Po příjemném plavání nás čekal další vodopád Skógafoss na řece Skóga poblíž města Skógar. Právě tady končí prodloužená verze treku Laugavegur. My jí nakonec nešli, ale na vodopád jsme zvědaví byli. :) Skógafoss nebyl špatný, ale my už byli rozmlsaní krásnějšími vodopády a ani počasí tomu nenahrávalo. Popojíždíme o pár kilometrů dál a stavujeme se ve městečku Vík, kde si dáváme typické islandské jídlo - Hot dog a v jednom turistickém krámku kupujeme první suvenýry pro rodinu. Dneska máme za úkol dojet k národnímu parku Skaftafell a najít poblíž noclech. Nejdříve se snažíme sehnat místo v přírodě, bohužel se nám i po několika minutách poblíž parku nedaří najít. Proto hledáme první kemp, který bude cestou. Nakonec to vyhrál kemp Svinafell, kde se ubytujeme a velké plus má díky místnosti, ve které si můžeme dát jako lidi večeři. Sedíme u stolu, povídáme si a okolo nás je spousta rodin s dětmi a mladých lidí.
Ráno se probouzíme do mnohem lepšího počasí. Sbalíme si a jedeme na začátek dnešní trasy. Zaparkujeme u informačního centra na parkovišti. Nejdřív mě zaujalo, že parkovné se koupilo přes „chytrý automat“. Funguje na to na bázi našich automatů v centru Prahy. Pouze papírek za okno jsme nedostali a místo toho byla poslána elektronicky faktura. Kontrola auta byla po odjezdu mimo národní park, kde vás zachytil senzor, který zjistil, jestli jste zaplatili nebo ne. No ale zpátky k věci. V informačním centru nám ukazují mapu s různými trasami. My si z časových možností vybrali cestu k vodopádu Svartifoss (obklopují ho černé sloupy bazaltu), která je asi šest kilometrů dlouhá. Počasí nám přeje, lidí je pomálu, protože jsme vyrazili už v devět ráno. Národní park je jedno z nejoblíbenějších navštěvovaných míst na Islandu. Je to způsobeno také tím, že je tu mnoho trekových tras a lidé můžou chodit po ledovci. Firmy zaměřené na turisty nabízejí různě těžké pochody po ledovci, proto si v národním parku přijdou na své všichni. Ve středověku se nacházelo v parku mnoho statků. Dochovaly se pouze dva a my se na jeden během okruhu podívali. Sel – jak se toto místo nazývá, dnes slouží jako muzeum pro turisty. Okruh máme za sebou, škoda, že si nevyzkouším ledovec, bohužel je cena dost vysoká, a tak si nechám zajít chuť. A když mluvím o chuti, s Martinem jsme se domluvili, že ve městečku Höfn si dáme vyhlášenou bagetu s langustami. Ale to už předbíhám, protože teď nás čeká další skvost Islandu – Jökulsárlón.
Jestli jste nikdy o tomto místě neslyšeli, sedněte k počítači a googlete. Něco tak krásného v životě nemusíte spatřit. Jedná se o ledovcové jezero, ve kterém plují různě modré ledovcové kry. Kry se oddělují od ledovce Breiðamerkurjökull a plují nejkratší řekou Islandu - Jökulsá do oceánu. Zastavujeme u prvního parkoviště, vylézáme kopec, a konečně vidíme tu nádheru! Jezero, kry a za vším ledovec. Sluníčko bohužel nesvítí, ale stejně ta krajina nevypadá nehostinně. Každá kra má jiný tvar, barvu… Je to prostě nádhera. Ve vodě i párkrát zahlídneme tuleně! Procházíme okolo jezera až k místu, odkud vyplouvají obojživelná plavidla a moderní čluny zodiac. Jsou připravená pro turisty, kteří se díky nim vyvezou blíž ke krám. Plavba je podle mého předražená a víc než na souši člověk neuvidí. Na kru stejně nikdo nevystoupí a nešáhne si na ní. Je to totiž příliš nebezpečné. Koukám na kry, jak pomalu odplouvají po řece Jökulsá až do oceánu. Toto místo jsem si opravdu hodně zamilovala. Bála jsem se, že mi tu bude zima, ale opak je pravdou. Nefouká tu, od ledovce není zima. Fascinujeme mě, že pohled na jezero je jedinečný. Každý člověk vidí úplně něco jiného. Každá vteřina je jiná… Až sem přijedu příště, uvidím jiné kry, jiné barvy… Bohužel jsme tu strávili pouhé dvě hodiny! Říkám vám, že kdybychom měli více času, zůstanu tu déle! Poslední pohledy a vracíme se zpátky k autu. Po cestě k městu Höfn si dáváme pauzu na oběd a to na jednom krásném odpočívadle. Nejspíš bych ho nezmiňovala, ale bylo to geniální místo pro stan, takže takový malý tip pro vás. :)
S Martinem jsme se domluvili, že jsme dlouho neměli relax, a proto musíme vyzkoušet v Höfn geotermální koupaliště. A taky že vyzkoušeli! Islanďané dbají na hygienu a všude vás cedule upozorňují, jak moc důkladně se umýt před vstupem. Po koupi lístků nás upozornil i místní prodavač. A to jsme nesmrděli a nevypadali špinavě. :) Po umytí jsme konečně vlezli do vody. Na koupaliště mají většinou bazén 25 metrů, který je chladnější, ale mnohem teplejší než u nás a pak dva až tři hrnce o teplotě 36 – 42 stupňů. Nám nejvíc vyhovoval hrnec o teplotě 38 stupňů, protože tam vydržíš relaxovat opravdu dlouho. Po hodině a půl velké dřiny se konečně dostáváme k té vyhlášené bagetě. Toto rychlé občerstvení Hafnarbúðin leží kousek od přístavu, odkud dostává každý den čerstvé úlovky. My si vybrali bagetu s langustami a k tomu jsme dostali vodu grátis. To mě potěší, i když to neberu jako samozřejmost. Bageta byla vynikající! Cena této dobroty činila okolo 450 Kč, ale to není na Island nic drahého. Jen blbý párek v rohlíku stojí v přepočtu asi 80 Kč. No konečně jsme se dobře najedli a dnes nás čeká poslední zastávka Stokksnes. Jedeme k proslulému Viking Cafe, kde kupujeme vstup a přicházíme k imitaci vikingské vesnice, která je připravena jako kulisa k filmu. Poté se přemisťujeme k černé pláži. Pláž je dlouhá a nám přijde, že se cesta k autu nezkracuje. Oblast Stokksnes je známá monumentálními horami přímo nad mořem. Nejznámější pohled oblasti je černá pláž, hory a oceán. Mě tato oblast moc neočarovala, ale možná je to tím, že na plné čáře vyhrál pro dnešek Jökulsárlón. Procházka trvala asi dvě hodiny a nyní nás čeká ta horší část dne. Sehnat místo na spaní. Vyjíždíme z oblasti, protože café chce poplatek za stan a držíme se po silnici 1. Přejíždíme most na řece Jökulsá í Lóni a přejíždíme na vedlejší silnici, kde doufáme, že najdeme místo. A našli! Je kousek od dvou baráčků, ale doufáme, že nás nikdo nevyhodí. Stavíme stan, připravujeme se k spánku a už dnes víme, že budou zítra k snídani čerstvé borůvky s jogurtem. Ale o dalších dnech zase příště…
