Zlatý okruh! Tak tenhle pojem si přečtete ve všech průvodcích. Každý, kdo navštíví Island, by se na tato tři místa měl podívat. Je to pár desítek kilometrů od hlavního města a v sezóně je tu neskutečný nával. Vodopád Gullfoss a Geysir jsou dva cíle, které patří k symbolům Islandu. Velmi výhodnou mají polohu, kam se dostane i méně zdatný turista. Proto všude na parkovištích vidíte nekonečný pás autobusů a z nich vylézají malí Japončíci a Číňané. A třetí místo je národní park Þingvellir s překrásnou krajinou sopečného původu. Kolega z práce na těchto místech byl před pár dny (na konci října) a podle vyprávění a fotek tu nezahlídl ani živáčka. Ale už zase přeskakuji… :)
Ráno se probouzíme zase okolo osmé hodiny ranní. Stále nás překvapuje, že spíme každý den 8-11 hodin ve stanu a spacáku. Přisuzujeme to čerstvému vzduchu. Ale kdo ví… V noci poměrně dost pršelo. Skládáme stan a snažíme se ho otřít od mokrých prašných částic. Fouká tu velmi silný vítr, proto balíme co nejrychleji. Nasedáme do auta a na sedačce si dáváme snídani. Jsme pár kilometrů od Þingvallavatn, největšího přírodního jezera na Islandu. Oblast Þingvellir je však známá hlavně jako místo prvního parlamentu na světě – Althingu, datovaného až do roku 930. Místo se stalo v roce 1930 národním parkem a až v roce 2004 bylo zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Pro zajímavost je to oblast, kde se střetává Severoamerická a Eurasijská tektonická deska. K posledním větším zemětřesením došlo v roce 2000 a tyto kontinenty se od sebe každý rok vzdalují o cca 2 cm.
My parkujeme auto u informačního centra, kde mimo jiné kupujeme i pár pohledů. Kousek od informací je centrum národního parku, které je tvořeno údolím Almannagjá s oblíbeným vodopádem Öxarárfoss. Většina parku je tvořena lávovými poli, kaňony a jeskyněmi. Celá oblast je protkána turistickými stezkami, kam až oko dohlédne. My se jdeme projít k nejstaršímu kostelu na Islandu a dále malým okruhem k vodopádu a zase zpátky k autu.
Všude je tolik turistů, že nás to zmáhá dvakrát tolik. A to nás čeká další atrakce – Geysir, praotec všech gejsírů, který se nachází v oblasti Haukadalur. Island má jedno prvenství na světě, slovo gejzír je odvozeno právě odtud (ze slova gjósa – vytrysknout). Projíždíme stále přes národní park Þingvellir. Všude se musí dodržovat rychlost 50 km/h, proto se stíháme kochat krajinou. Přijíždíme ke gejsírům. Ty se nacházejí v malé vesničce, kde je mega velké turistické centrum. Mimo jiné tu můžete najít několik restaurací. My máme své penízky moc rádi, proto nás nechávají obchody chladnými. Ubíráme se k samotnému Geysiru, který však netryská. Po dočtení průvodce zjišťujeme, že je činný většinou při větších zemětřeseních a „vybuchuje“ až do výšky 70 m. Kousek od něj je v současnosti nejaktivnější gejzír na Islandu – Strokkur, erupce probíhají každých pět až deset minut. My si ho samozřejmě chceme taky vyfotit, a proto čekáme těch pár minut. Během toho procházíme kouřící zemí a čekáme. Jezírko nasává vodu a za chvíli to přijde. Voda vytryskne a dosahuje až do výše 30 metrů. Tuto geotermální oblast si můžete projít i z nedalekého kopečka, my na to bohužel neměli sílu. Množství turistů nám zabilo představu o této oblasti. Ale…
Do třetice všeho dobrého! Po několika kilometrech se dostáváme k vodopádu Gullfoss (česky Zlatý vodopád). I když neprší, tak malinko zmokneme díky samotnému vodopádu. Ten má totiž tak silný průtok, že se kapky dostávají i na turistickou stezku. Vodopád leží na řece Hvítá a voda stéká kaskádovitě ve dvou navazujících fázích, horní část měří 10 metrů a dolní 22 metrů na výšku. V době jarního tání se z něho stává jeden z nejmohutnějších vodopádů v Evropě. Tak to vidíte, my už máme „Zlatý okruh“ za sebou. A co vy? Pojedete se podívat? Určitě doporučuji mimo sezónu, brzo ráno nebo pozdě večer. Ale to opakuji znovu informaci z předešlých článků. Opakování je matkou moudrosti. :)
Dnešní den jedeme už k sopečnému kráteru. Před 3000 lety vybuchla asi 15 kilometrů daleko od nynějšího města Selfoos sopka, která se po výbuchu propadla a vytvořil se tak právě kráter Kerið. Jsme překvapeni, že musíme za vstup zaplatit, ale nakonec se shodujeme, že za tu krásu to stálo. Všechny cesty jsou označeny a my nejdřív uděláme kolečko po vršku kráteru a poté scházíme dolů k sopečnému jezeru. To se tam vytvořilo v průběhu času, kdy se naplnilo dešťovou vodou. Líbí se nám kontrast mezi červenými skalami a hluboce modrou vodou způsobenou minerály z půdy. U jezera je lavička, kde si můžete vychutnat celou krásu tohoto místa. V době, co jsme byli na místě my, byla zabraná, proto jsme využili velkých kamenů. Ty nám ale celou atmosféru nezkazily, ba dokonce zpříjemnily. Martinovi a mně se tu opravdu moc líbilo. Po „Zlatém okruhu“ to byly velmi odpočinkové chvíle od turistů. PS – Neříkám ale, že jsme tu byli sami. :)
Po turisticky vyčerpávajícím dnu si zasloužíme relax. Kousek od kráteru je malá vesnička, která má bazén. Bohužel po příjezdu na parkovišti zjišťujeme, že je zavřeno. Škoda! Klasicky si hledáme místo u cesty. Našli jsme ho, ale po několika minutách u nás zastavuje auto a z okýnka se vykloní paní, která z našeho nápadu tady spát není nadšená. Vysvětluje nám, že pár kilometrů odsud je kemp (samozřejmě že o něm víme) a Islanďané nejsou nadšeni z turistů kempařů, kteří stanují na volno. Nechceme se hádat a dělat si zle, proto balíme stan a jedeme do kempu. V tuhle chvíli tam jsou tři stany a milion karavanů. Zítra máme předposlední den naší vysněné dovolené a my nevíme, jak s ním naložit. Díky špatnému počasí na severu ostrova jsme se přemisťovali rychleji, než byl plán. Proto beru do ruky našeho průvodce (Lonely planet – je nejlepší, doporučuji) a hledám místo, které nás může zaujmout. A světe div se, já ho našla!!! Zítra brzo ráno pojedeme na ostrov Vestmannaeyjar, který je známý hlavně svými erupcemi a papuchalky! Ano, já uvidím tyhle roztomilý létající tučňáky. Jdu spát, abych se probudila do dalšího dne. Tak dobrou! :)
Ráno vstáváme po šesté hodině, protože nám cesta k lodi trvá hodinu a půl. Podle instrukcí tam musíme být minimálně půl hodiny předem. I když odplouváme v deset, nechci nechávat nic náhodě a jedeme radši dříve. Nasnídat se můžeme potom na parkovišti. Vypadá to, že má být nádherný den jako stvořený na pozorování ptáčků. Po příjezdu si jdeme rychle koupit lístky, protože je samozřejmě omezený počet kusů a my nevíme, co můžeme očekávat. Dají se koupit přes internet, bohužel minimálně 24 hodin předem. My ale už své vstupenky na loď máme, takže se můžeme jít v klidu nasnídat. Po ní jdeme čekat na nalodění. Už můžeme jít na trajekt a hledáme venku nejlepší místo k pozorování přírody. Našli jsme ho. Ostrov je od pevniny vzdálený asi 12 kilometrů a cesta nám bude trvat víc než půl hodiny. Tak už se konečně plavíme.
Pozorujeme racky, vlny, vnímáme studený vítr a konečně zpozorujeme několik papuchalku nad vodou, jak chytají potravu. Konečně vidíme hlavní ostrov. Vestmannyeyjar (česky Vestmanské ostrovy) je souostroví 15 ostrovů s celkovou rozlohou 17 km2. Hlavním ostrovem je Heimaey, který je jediný obydlený s cca 4300 obyvateli. V roce 1973 došlo k sopečné erupci a část ostrovu se zničilo, po pěti měsících sopka zvětšila plochu ostrovu o jednu třetinu. Nejmladším ostrovem je Surtsey, který vznikl sopečnou činnosti v roce 1963 a od roku 2008 je v seznamu UNESCO. Na souostroví je teplejší mikroklima, proto je místo oblíbeným hnízdištěm ptáků, zejména mořských a to včetně papuchalků a také různých druhů tažných ptáků (30 druhů). Může tu člověk zahlídnout také velryby, nám se bohužel nepoštěstilo. Během silných vln na lodi nemáme díky bohu mořskou nemoc, ale cesta je tak rychlá, že už vystupujeme ve městě Heimaey. Rovnou jdeme do informačního centra a ptáme se na nejkratší a nejbezpečnější cestu za papuchalky. Dostáváme mapu a můžeme vyrazit. Po pár minutách zjistíme, že cestou, kterou jsme chtěli jít, nemůžeme, protože se tu nyní staví byty a je cesta uzavřena. My se nevzdáváme a jdeme ke kempu… Nad ním se ční kopce, na které musíme vylézt. Cesta je velmi strmá, ale už v půlce zastavujeme a užíváme si prvních ptáčků. Jsou neobyčejní… Často jsou v houfu, mají kachní nožičky, tělíčko tučňáka, zobák papouška a jejich hlavy jsou roztěkané, protože se hýbou furt ze strany na stranu. Když se k nim přiblížíte, tak hned uletí. Takže si dokážete představit, jaká zábava byla, když jsme je chtěli zachytit na fotku. Na kopcích jsme strávili čtyři hodiny. Kdyby nám za dvě hodiny nejel trajekt zpátky na pevninu, tak tu zůstávám dál. Zkoušíme další taktiku… Sedíme, nehýbeme se a vyčkáváme. Třeba si sednou vedle nás a budeme mít šanci je vyblesknout. Plán nevychází. Nevzdáváme se! Dáváme foťák blíž k papuchalkům a zjišťujeme, že nejsou hloupí. Naší kulišárnu prokukují. Dáváme na přístroj trávu, aby vše bylo zakamuflované, ale ptáčci naší lest zjistí. Takže se nesnažíme, sedneme si na trávu a vše pozorujeme. Nad hlavou nám lítá stovky papuchalků, je azuro, v dálce oceán, jen my dva… Jeden z nejkrásnějších dnů, co jsem v životě prožila. Nedokážu vysvětlit proč, ale byla jsem uvnitř sebe tak šťastná! Po každé, když si na tento neobyčejný zážitek vzpomenu, se mi rozbuší srdce a zrychlí tep… Jestliže máte pár dní navíc, doporučuju si sjet na tento ostrov, je neobyčejný a musí vás okouzlit.
Poslední dvě hodiny na ostrově hledáme restauraci, kde se najíst. Městečko je malé, proto není těžké něco vybrat. Restaurace i obsluha je příjemná a my si oba objednáme Fish and chips. Servírka se nás ptá, jak se nám tu líbí. Po našem vyprávění nám dodává, že máme velké štěstí na počasí. O to víc jsme rádi, že se nám výlet podařil. Máme pár minut, proto se jdeme podívat na kopec, kde před poslední erupcí stály budovy a snažíme si představit celou situaci. Víc bohužel nestíháme, i když je tu spoustu míst, kam bych se ráda podívala. My už nasedáme znovu na trajekt a já těch pár minut prospím, protože se mi z ničeho nic udělá nevolno. Všechno zažehnáno a mně je lépe.
Domluvíme se, že nepojedeme rovnou do hlavního města, ale do geotermální oblasti, kterou jsme navštívili první dny na Islandu. V městečku Hveragerði se ubytujeme v kempu a večer trávíme pendrekovou zmrzlinou v místní cukrárně, jdeme poslat konečně všechny pohledy a jdeme pomalu spát. Zítra nás čeká poslední den...
Ráno se probouzíme do dalšího krásného dne. Nám bohužel dochází, že je poslední. Na jednu stranu se těšíme do Prahy, za rodinou, za teplejším počasím a zpracováním všech zážitků… Ale na druhou víme, že se sem už nemusíme pár let dostat, protože těch snů, co vidět, je mnoho. Nasnídáme se a jdeme do bazénu. Bohužel se obracíme zpět, protože je koupaliště zavřené. A my se tak těšili. Balíme stan a do krosny se už balíme tak, jak odletíme zpátky do Drážďan. Podle průvodce hledáme další lázně již v Reykjavíku. Našli jsme krásné městské koupaliště, kde je mnoho bazénků s teplými prameny. Naložení v teplé vodě si vše užíváme několik hodin, vyzkoušíme i tobogán. :) Nakonec se loučíme a jedeme na poslední výlet – centrum hlavního města a oběd. Podle průvodce si vybíráme jednu z doporučených restaurací, kde se dobře najíme, a nakonec se jdeme projít k přístavu, podívat se k Harpa Concert Hall and Conference Centre, která je velmi zajímavá strukturou. Budova o výšce 43 metrů se skládá ze dvou geometrických objektů a je nepřehlédnutelná díky skleněné fasádě, která je rozdělena do polí, evokujících svým tvarem čedičové krystaly. Díky svému zjevu je velmi diskutovaná, ale mně se opravdu moc líbí. Dále se jdeme podívat na kostel Hallgrímskirkja, který je jednou z nejvyšších budov na Islandu. Stavba vyvolává v mnohých emoce, protože je betonová. V kostele si můžete koupit vstup na vyhlídkovou věž. Výtah vás vyveze až nahoru, kde máte krásný výhled na celý Reykjavík. My tuhle možnost nevyužili. V kostele nás zaujaly 15 metrové varhany s 5000 píšťalami. Na hlavní ulici jsem dovršila náš výlet a koupila si vytoužený svetr z vlny z islandských oveček. Cestou k autu si ještě prohlídneme venkovní grafickou výstavu, která se nám velice líbila.
Ale teď už jedeme k benzínce dotankovat, umýt auto a pomalu vyrazit k letišti. Na letiště přijedeme dřív, protože máme radši větší rezervu. Co kdyby se něco nečekaného stalo? Čekání je nekonečné, ale nakonec se dočkáme. Nasedáme do letadla, které nás okolo páté hodiny ráno místního času přiveze na drážďanské letiště. Tam už máme objednaný „taxík“ k autu a my se pomalu, ale jistě řítíme domů. Po příchodu házíme krosny na zem a padáme rovnou do postele. Ještě že máme celý den volno. Několik hodin spíme a pak se dostáváme k sobě. Hned voláme rodičům a rádi bychom se dneska sešli, protože všechny historky chceme někomu povyprávět…
Doufám, že tento článek je inspirací pro všechny, kteří se bojí cestovat. Island je snad nejbezpečnější země na světě a nemusíte se ničeho bát. Nezapomeňte si vzít teplé oblečení, kreditní kartu a nic jiného nepotřebujete. Jestliže máte nějaké dotazy, tak sem s nimi :)
Určitě mi napište Váš příběh a připište, co bych neměla příště opomenout, zajímavé postřehy nebo tipy. I já se ráda něco nového dozvím. Tak zase příště ahooooooj... :) Už teď mi, Islande, chybíš!!!!
