Aloha!!!
Právě jsem se vrátila z Hawaiie a napadlo mě, že vám sepíšu pár mých postřehů z dovolené snů, které mě překvapily. Tak tady je máte! :)
Jídlo – Jestli jste někdy byli v Americe, tak víte, že s jídlem to nemusí být vždy slavné. Nemluvím o vybraných restauracích, ale o rychlém stravování. Na pevnině je dost fastfoodů, ve kterých jsou jen hamburgery a přesmažené hranolky. Byla jsem překvapená, že na Hawaii je to jinak. Lidé využívají lokální ovoce, zeleninu a ryby, a proto jsme mohli ochutnat plno výborných pochutin. V gastronomii je znát vliv Asie na toto souostroví. Proto můžete koupit v restauracích různé nudle, sushi, udon a ramen polévky. V různých oblastech mají pravidelně otevřené malé trhy, kde lidé prodávají svoji úrodu. My ochutnali několik dobrot a byli jsme nadšení! V průvodcích se často dočtete, že si máte dávat bacha na neděle, kdy většina obchodů bude mít zavřeno, ale nám se vždy podařilo něco ukořistit.
Po silnicích potkáte barevné foodtrucky, ve kterých se často podávají krevety na několik způsobů. My využívali těchto roztomilých pojízdných stánků často a nikdy jsme se nespálili.
Počasí – I když jsem věděla, že počasí může být na všech ostrovech různorodé, stále jsem byla přesvědčená, že na Hawaii musí být stále hezky a příjemně. Samozřejmě nám už druhý den našeho pobytu na Kaui’a propršelo a další dny tomu nebylo jinak. Tím, že jsme stanovali a celý dny byli venku, nás to otravovalo. Zjistili jsme také, že vnitřních aktivit je na ostrovech pomálu a museli si vystačit venku. A řeknu vám, že i když nebude pršet a bude „pouze“ zataženo, tak atmosféra daného místa bude poloviční. Ale to tak většinou bohužel bývá.
Na Hawaii je průměrná roční teplota 25 stupňů a v poledních hodinách je opravdu vedro, a proto místní žijou aktivní život brzo ráno a později navečer. Pravidelně jsme se setkávali s otevřenými kavárnami už od pěti ráno a v hlavním městě Honolulu zase krámky zavírali v deset až v jedenáct večer.
Stromy a květiny – Vím, že jsem jela do džungle, ale stejně jsem nečekala, že každý třetí strom bude mít na obvod víc než kdejaká chatička na Slapech. Tolik odstínů zelené jsem v životě neviděla a všechny ostrovy jsou jedna velká botanická zahrada. Každá květina jiná a všechny tak krásné.
Silnice – Většina silnic je v lepším stavu než tři čtvrtě našich. Jako v celé Americe mají menší rychlosti, což mně jako pirátovi silnic moc nevyhovovalo. Agresivního řidiče tam potkáte pomálu. Napadá mě jedna situace a to po cestě do Hany (několika kilometrová klikatá úzká cesta), kdy místní nechtějí jezdit krokem a často agresivně předjíždějí. Tato cesta je velmi turistická, proto zde potkáte každý den několik stovek aut. I já měla nervy, proto se klaním místním. Turisté se většinou opravdu bojí jet do zatáček a často zastavují a troubí, protože mají pocit, že se nevejdou. Já jsem byla zase překvapená, že to není tak strašný, ale my jsme z českých silnic nejspíš více zvyklí. J Ale neříkám, že pár kolizních situací nemůže nastat. V hlavním městě Honolulu se setkáte i s pěti proudými silnicemi a někdy i s několika silnicemi nad sebou. A to i já jsem měla nervy.
Místní lidé – Jako každý Američan se vás hned při prvním kontaktu ptá, jak se máte. Samozřejmě vím, že je to jejich zdvořilá fráze a že to vlastně nikoho nezajímá, ale i tak si myslím, že je to příjemnější než mračící se Čech. Koho jsme potkali, se s námi chtěl aspoň na chvíli zakecat. Původních obyvatel tu potkáte už pomálu, za to lidi asijského původu tu najdete nejčastěji. A jestli si pamatujete zpěváka písničky „Somewhere over the rainbow“, tak často tito obyvatelé takto vypadají. Opálení a při těle, to je pravý Hawaian. :)
Obydlenost – Můj mozek měl velmi naivní představu, že je na ostrovech pár městeček a jinak je vše neobydleno. Samozřejmě tomu tak není. V okolí pláže jsou domečky nebo turistické rezorty a jen na výše položených místech nikdo většinou nebydlí. V hlavním městě Honolulu (0,35 milionů obyvatel) je samý baráček, příjemná změna od východní Evropy, že zde nenajdete paneláky, činžáky a jiné šílenosti. Ale uvidíte tu v centru „mrakodrapovou část“.
Turismus – Věděla jsem, že Hawaii je velmi oblíbenou destinací pro turisty. Ale i tak jsem nečekala, že většina nejzajímavějších míst je připravená pro Američani. Ti přímo dojedou svými půjčenými auty na místo, kouknou se a jedou zase dál. Za to jsem ráda, že u mnoha těchto přírodních „atrakcích“ jsme mohli jít kratší i delší výšlap. Zjistili jsme, že jdeme těmito místy často sami. A když je hnusně, tak úplně sami, tak se toho nebojte. :)
Kempy – Podle různých fór a příruček jsme věděli, na co a na koho si v kempech dávat pozor (hlavně na bezdomovce). Také jsem věděla, že nepoteče teplá voda, ale bohužel jsem si nespojila tyto dvě informace. Kvůli povodním na Kauai a sopce na Big Islandu museli měnit kempy za státní, kde vše mělo větší háček. Většinou zde potkáte právě bezdomovce (tyto kempy jsou levné a jsou většinou na plážích). Nejsou nikterak nebezpeční, ale i tak jsme si všechny věci hlídali dost bedlivě. Bohužel se většinou shlukovali u toalet a sprch. V tomto okolí tu měli rozložené své oblečení a jídlo. A když jste chtěli vykonat potřebu, měli jste pocit, že jdete k nim domů. Musela jsem to vždy hecnout a nakonec jsem to zvládla. Toalety byly většinou velmi čisté. Ale bohužel jsem nezvládala vnitřní sprchy. Představa, že přede mnou byl bezdomovec, byla děsivá. Nejradši jsem využívala veřejných sprch na plážích, které měly studenou vodu. Na to si nestěžuju, protože mě to aspoň osvěžilo a probudilo.
Pivo – Tak to jsem si zamilovala. Jistě o mě víte, že nejradši v Čechách miluju minipivovary a jejich piva. Proto asi nikoho nepřekvapí, že jsem si zamilovala lokální pivo z Big Islandu, které vaří několik druhů ALE. DOKONALÉ! Už jsem si připadala jako alkoholik, když jsem neměla jedno pivo před spaním. :)
Moře (oceán) – Nejsme z těch lidí, co jedou na dovolenou na pláž, kde si lehnou a už se celý dny nehýbou. Ale jsme přeci na Hawaii a kde jinde se podívat na pláže než tady. Vzali jsme si s sebou i šnorchl. Moře je většinou rozbouřené pro surf a windsurf. Většina klidných míst pro plavání je u rezortů nebo jsou to veřejná místa, kam přijede několik desítek lidí a nemáte si kam sednout. Já jsem bohužel na dovolených typ člověka, který hledá klid a málo lidí, proto mi to nevyhovovalo. Na ostrovech jsme našli i pár míst na šnorchlování a co jsem viděla pod vodou, byla opravdu PECKA!
Jestliže se teda dostanete do vody, tak se nebojte, protože voda je příjemně studená a čistá. Často se tu setkáte s vlnami, proto nečekejte průzračně modrou vodu, ale trošku zakalenou. Ale když najdete stojatou vodu, budete ohromeni. Pláže jsou čisté, a když se dostanete na místo, kde jsou ideální podmínky pro plavce, je zde i plavčík.
Jídlo – Jestli jste někdy byli v Americe, tak víte, že s jídlem to nemusí být vždy slavné. Nemluvím o vybraných restauracích, ale o rychlém stravování. Na pevnině je dost fastfoodů, ve kterých jsou jen hamburgery a přesmažené hranolky. Byla jsem překvapená, že na Hawaii je to jinak. Lidé využívají lokální ovoce, zeleninu a ryby, a proto jsme mohli ochutnat plno výborných pochutin. V gastronomii je znát vliv Asie na toto souostroví. Proto můžete koupit v restauracích různé nudle, sushi, udon a ramen polévky. V různých oblastech mají pravidelně otevřené malé trhy, kde lidé prodávají svoji úrodu. My ochutnali několik dobrot a byli jsme nadšení! V průvodcích se často dočtete, že si máte dávat bacha na neděle, kdy většina obchodů bude mít zavřeno, ale nám se vždy podařilo něco ukořistit.
Po silnicích potkáte barevné foodtrucky, ve kterých se často podávají krevety na několik způsobů. My využívali těchto roztomilých pojízdných stánků často a nikdy jsme se nespálili.
Počasí – I když jsem věděla, že počasí může být na všech ostrovech různorodé, stále jsem byla přesvědčená, že na Hawaii musí být stále hezky a příjemně. Samozřejmě nám už druhý den našeho pobytu na Kaui’a propršelo a další dny tomu nebylo jinak. Tím, že jsme stanovali a celý dny byli venku, nás to otravovalo. Zjistili jsme také, že vnitřních aktivit je na ostrovech pomálu a museli si vystačit venku. A řeknu vám, že i když nebude pršet a bude „pouze“ zataženo, tak atmosféra daného místa bude poloviční. Ale to tak většinou bohužel bývá.
Na Hawaii je průměrná roční teplota 25 stupňů a v poledních hodinách je opravdu vedro, a proto místní žijou aktivní život brzo ráno a později navečer. Pravidelně jsme se setkávali s otevřenými kavárnami už od pěti ráno a v hlavním městě Honolulu zase krámky zavírali v deset až v jedenáct večer.
Stromy a květiny – Vím, že jsem jela do džungle, ale stejně jsem nečekala, že každý třetí strom bude mít na obvod víc než kdejaká chatička na Slapech. Tolik odstínů zelené jsem v životě neviděla a všechny ostrovy jsou jedna velká botanická zahrada. Každá květina jiná a všechny tak krásné.
Silnice – Většina silnic je v lepším stavu než tři čtvrtě našich. Jako v celé Americe mají menší rychlosti, což mně jako pirátovi silnic moc nevyhovovalo. Agresivního řidiče tam potkáte pomálu. Napadá mě jedna situace a to po cestě do Hany (několika kilometrová klikatá úzká cesta), kdy místní nechtějí jezdit krokem a často agresivně předjíždějí. Tato cesta je velmi turistická, proto zde potkáte každý den několik stovek aut. I já měla nervy, proto se klaním místním. Turisté se většinou opravdu bojí jet do zatáček a často zastavují a troubí, protože mají pocit, že se nevejdou. Já jsem byla zase překvapená, že to není tak strašný, ale my jsme z českých silnic nejspíš více zvyklí. J Ale neříkám, že pár kolizních situací nemůže nastat. V hlavním městě Honolulu se setkáte i s pěti proudými silnicemi a někdy i s několika silnicemi nad sebou. A to i já jsem měla nervy.
Místní lidé – Jako každý Američan se vás hned při prvním kontaktu ptá, jak se máte. Samozřejmě vím, že je to jejich zdvořilá fráze a že to vlastně nikoho nezajímá, ale i tak si myslím, že je to příjemnější než mračící se Čech. Koho jsme potkali, se s námi chtěl aspoň na chvíli zakecat. Původních obyvatel tu potkáte už pomálu, za to lidi asijského původu tu najdete nejčastěji. A jestli si pamatujete zpěváka písničky „Somewhere over the rainbow“, tak často tito obyvatelé takto vypadají. Opálení a při těle, to je pravý Hawaian. :)
Obydlenost – Můj mozek měl velmi naivní představu, že je na ostrovech pár městeček a jinak je vše neobydleno. Samozřejmě tomu tak není. V okolí pláže jsou domečky nebo turistické rezorty a jen na výše položených místech nikdo většinou nebydlí. V hlavním městě Honolulu (0,35 milionů obyvatel) je samý baráček, příjemná změna od východní Evropy, že zde nenajdete paneláky, činžáky a jiné šílenosti. Ale uvidíte tu v centru „mrakodrapovou část“.
Turismus – Věděla jsem, že Hawaii je velmi oblíbenou destinací pro turisty. Ale i tak jsem nečekala, že většina nejzajímavějších míst je připravená pro Američani. Ti přímo dojedou svými půjčenými auty na místo, kouknou se a jedou zase dál. Za to jsem ráda, že u mnoha těchto přírodních „atrakcích“ jsme mohli jít kratší i delší výšlap. Zjistili jsme, že jdeme těmito místy často sami. A když je hnusně, tak úplně sami, tak se toho nebojte. :)
Kempy – Podle různých fór a příruček jsme věděli, na co a na koho si v kempech dávat pozor (hlavně na bezdomovce). Také jsem věděla, že nepoteče teplá voda, ale bohužel jsem si nespojila tyto dvě informace. Kvůli povodním na Kauai a sopce na Big Islandu museli měnit kempy za státní, kde vše mělo větší háček. Většinou zde potkáte právě bezdomovce (tyto kempy jsou levné a jsou většinou na plážích). Nejsou nikterak nebezpeční, ale i tak jsme si všechny věci hlídali dost bedlivě. Bohužel se většinou shlukovali u toalet a sprch. V tomto okolí tu měli rozložené své oblečení a jídlo. A když jste chtěli vykonat potřebu, měli jste pocit, že jdete k nim domů. Musela jsem to vždy hecnout a nakonec jsem to zvládla. Toalety byly většinou velmi čisté. Ale bohužel jsem nezvládala vnitřní sprchy. Představa, že přede mnou byl bezdomovec, byla děsivá. Nejradši jsem využívala veřejných sprch na plážích, které měly studenou vodu. Na to si nestěžuju, protože mě to aspoň osvěžilo a probudilo.
Pivo – Tak to jsem si zamilovala. Jistě o mě víte, že nejradši v Čechách miluju minipivovary a jejich piva. Proto asi nikoho nepřekvapí, že jsem si zamilovala lokální pivo z Big Islandu, které vaří několik druhů ALE. DOKONALÉ! Už jsem si připadala jako alkoholik, když jsem neměla jedno pivo před spaním. :)
Moře (oceán) – Nejsme z těch lidí, co jedou na dovolenou na pláž, kde si lehnou a už se celý dny nehýbou. Ale jsme přeci na Hawaii a kde jinde se podívat na pláže než tady. Vzali jsme si s sebou i šnorchl. Moře je většinou rozbouřené pro surf a windsurf. Většina klidných míst pro plavání je u rezortů nebo jsou to veřejná místa, kam přijede několik desítek lidí a nemáte si kam sednout. Já jsem bohužel na dovolených typ člověka, který hledá klid a málo lidí, proto mi to nevyhovovalo. Na ostrovech jsme našli i pár míst na šnorchlování a co jsem viděla pod vodou, byla opravdu PECKA!
Jestliže se teda dostanete do vody, tak se nebojte, protože voda je příjemně studená a čistá. Často se tu setkáte s vlnami, proto nečekejte průzračně modrou vodu, ale trošku zakalenou. Ale když najdete stojatou vodu, budete ohromeni. Pláže jsou čisté, a když se dostanete na místo, kde jsou ideální podmínky pro plavce, je zde i plavčík.
Odpad – Byla jsem velmi překvapená, že Evropa je dost dopředu s tříděním odpadu. Na Hawaii neuvidíte kontejnery na tříděný odpad. Maximálně jsme potkali koše na plechovky a plastové lahve. Za to ve všech obchodech dostanete papírové tašky. V národních parcích se o třídění snaží daleko lépe, ale jsem zvědavá, kdy se Amerika vzpamatuje a začne více třídit.
Pitná voda - Jestli chcete ušetřit za vodu, vezměte si lahev nebo vak. V Americe jsou totiž u důležitých turistických místech pítka na vodu, takže se nemusíte bát, že umřete žízní. Ve veřejných institucích je najdete většinou v klíčových místech. A v parcích u toalet nebo visitor center. Brali jsme s sebou i dezifenkci, ale opravdu nebyla potřeba. A jestliže se budete stravovat v restauracích a bufetech, tak vám jí naservírují zadarmo. A to chceš! :)
Boty - Oblíbenou obuví jsou na ostrovech žabky. Už od malička mi rodiče říkali, ať si beru do přírody pevnou obuv. A právě tady jsem nevěřila svým očím, že každá druhá holka má žabky. Díky sopečné historii je na Hawaii hliněný povrch (hnědá mastná zemina), která jen při nepatrných deštích velmi klouže. A v pralesech se voda často drží na cestách a je to velmi nebezpečné. Setkala jsem se několikrát, že ženy seděly vedle cesty, měly vyvrtnutý kotník a brečely. Nepodceňujte obuv, ať nemáte zkažený celý zbytek dovolené!
Mahalo, že jste dočetli až do konce. Ráda si přečtu vaše postřehy z Hawaie případně z celé Ameriky.
