Vysoké Tatry! Už několik týdnů se těším, až se konečně poprvé podívám do Tater. Tři měsíce dopředu si kupujeme s Šárkou lehátkové lůžko v Regiojetu. Důležitý je termín a ten máme... :) Jedeme 4. – 9. 7. 2018 a už se nemůžu dočkat. Náš plán je přejít celé Tatry bez krosny. V celém národním parku je zakázané stanovat, a proto hledáme chaty, které potkáme během cesty, budou levné a nejlépe se snídaní a večeří. Nakonec podle zvážení cesty, sil a času jsme vybraly chatu Majlátku, Zbojnickou chatu, Zamkovského chatu a při Zelenom plese a skoro vše s polopenzí. Až po celém výletu víme, že jsme si to nešťastně rozvrhly (některé dny náročnější a některé časově velmi lehké).
Ve středu večer nás čekal vlak na Hlavním nádraží, kde jsme se rychle uložily a šly spát. Měly jsme štěstí na spolucestující, protože všechny byly mladé holky, takže jsme se nebály o sebe ani naše batohy. V kupé bylo velké vedro, takže jsme bohužel musely otevřít okno. Takže během cesty rachotily koleje, vítr a celkově zvuk vlaku celým kupé. Doporučuji si vzít na cestu špunty do uší, udělají velkou zásluhu. Ve 4:33 dalšího dne přijíždíme na stanici Štrba, kde přestoupíme na električku do Štrbského plesa. A náš výlet může začít. :)
Nakonec si bohužel Šárka musí vzít krosnu, protože jiný menší batůžek na cestu nemá a já si užívám můj nový batoh Osprey (26 litrů) od Martina k narozeninám. Z vlakového nádraží jdeme rovnou ke Štrbskému plesu, které celé obejdeme a užíváme si chvil, kdy tam ještě nikdo není. Po krátkém okruhu pomalu a jistě vyrážíme do Popradského plesa, kde máme ubytování. Cesta po červené není náročná, žádné vysoké převýšení se nekoná. Čím dál víc jde stejnou cestou turistů, a proto dále nepůjdeme po vrstevnici až k plesu, ale scházíme na zelenou, která vede okolo Hincova potoka. Po přechodu mostu přes řeku a vystoupání kopečka spatřujeme Popradské pleso v jeho kráse. Je nádherné, chtěly jsme si nejdřív dát batohy do chaty, ale je to tu tak krásné, že se jdeme po žluté podívat na symbolický cintorín (hřbitov). Hřbitov má obrovské kouzlo a ducha. Všude na skalách jsou umístěny pamětní desky se jmény lidí, kteří zahynuli nejen ve Vysokých Tatrách. A na samotném kopečku je kaplička, na které je na stěně napsáno: „Mrtvym na pamiatku – živým na výstrahu“. Nějakou dobu trvá, než si celý hřbitov projdeme a vracíme se k plesu, které projdeme dokola až k Majlátově chatě. Za odměnu si dáváme pivo Šariš (mnozí odborníci tvrdí, že je to dno pivovarského průmyslu), ale mně neskutečně zachutnalo. No a po dvou pivečkách si jdeme lehnout do naší komnaty a spíme tři hodinky. Nakonec se po odpoledním šlofíku dokopeme i k procházce. Bereme to po modré směr Rysy po Mengusovské dolině. Nakonec se obracíme u „vodopádu“ na Hincově potoce. Tato nenáročná procházka nás zmohla natolik, že si musíme objednat u chaty dalšího Šariše.
Další den nás čeká nejnáročnější den celého našeho výletu. Vstáváme v brzkých hodinách, abychom mohly vystoupat sedlo pod Ostrvou. Je krásné pozorovat zmenšující se chatu a Popradské pleso a ubírat se k dalším vrcholům. Od vrcholu jdeme více méně po vrstevnici či nenásilně scházíme, až dorazíme k ledovcovému jezeru Batizovské pleso. Jezero je opravdu nádherné a máme štěstí, že na tuto trasu nevyšlo tolik turistů a máme ho stále jen pro sebe. :) Po červené scházíme až k Sliezskemu Domu. Do té doby na nás pařilo sluníčko o sto šest… Během pivečka na posilněnou se v dálce honí mraky. Trošku se obáváme, že dnešní trasu na Zbojnickou chatu nezvládneme. Chybí nám poměrně velká část cesty a my už jsme teď zralý na odpočinek. Rozhodnutí necháme na později a dáváme si v chatě smažák (8 euro). Zjišťujeme, jestli mají volno v noclehárně a bohužel nemají, proto čas nečas, musíme jít dál. Bereme na sebe pláštěnky a po zelené jdeme k sedlu Prielom. To ještě nevíme, co nás čeká.
Kocháme se u chaty Velickým vodopádem, potom Dlhým plesem a pomalu stoupáme k sedlu Polský hrebeň. Před zdoláním tohoto sedla potkáváme partu kluků, kteří sestupují a čekají na svého kamaráda, který se velmi bojí. Ono je i trošku čeho, protože musíte přejít kus cesty po řetězech a skobách bez jištění. Máme radost, že jsme to zvládly. Myslíme si, že to nejhorší máme za sebou. Ale po sestupu k Zamrznutému plesu víme, že to nejhorší máme před sebou. V dálce vidíme sedlo Prielom a miniaturní lidi, kteří se snaží tuto část zdolat. Nás už opouštějí síly, proto si ještě v Zamrznutým kotoli dáváme svačinku a vyrážíme nahoru. Jednu část přecházíme i po sněhu a potom pomalu a jistě jdeme po kamenech a suti a vše nám klouže. Díky holím se cítím bezpečněji. Skoro u vrcholu schováváme hole, pomodlíme se a po řetězech a skobách přecházíme Prielom. Nekoukáme se dolů, protože jedno ujetí nohou a může se nám stát opravdu něco hodně špatného. Na skobách chvíli odpočíváme a nabíráme síly a konečně jsme nahoře. Jestli jsme si mysleli, že to máme za sebou, tak ne! Musíme se dostat dolů. Všude je kamení a suť, a jestli to klouzalo nahoru, dolů je to ještě horší. Většinu cesty sjíždíme po „prdeli“. Po několika minutách jsme dole a už nás čeká cesta po vrstevnici. Mám takovou radost, že jsme vše zvládly a cíl je v dohledu, že mám o 100% více síly. V dálce vidíme Zbojnickou chatu, kde se později ubytujeme a koupíme polopenzi. Z chaty mám největší zážitky, protože vedle mě na matraci spal muž, který celou noc chrápal a naproti nám spala chrchlající (nemocná) žena. A když jste chtěli jít na toaletu, museli jste jít ven do kadibudek, které příšerně smrděly. Větší smrad jsem na toaletách nezažila. Paradoxní je, že v této chatě se mi nejvíc líbilo, jak prostředím, tak lidmi, kteří tu s námi byli.
Další den ráno vycházíme včas, abychom se dostaly k Zámkovského chatě. Celá trasa vede přes Velkou studenou dolinu a můžu vám říct, že ta cesta byla nejkrásnější z celého výletu. Bohužel jsme v druhé třetině vstoupily do mlžného oparu a moc jsme toho neviděly. I tak ta atmosféra a tajemno bylo nepopsatelné. Většinu cesty jsme šly podél Studeného potoka. Na rozcestí potkáváme velmi mnoho turistů a já začínám být otrávená. Miluju hory a nejšťastnější jsem s nimi sama. Ale co, je to velmi oblíbená turistická destinace, tak musím držet hubu a krok. :) Dostáváme se velmi brzo k Zámkovského chatě, kde máme zařízené ubytování. Domlouváme se, že si dnes odpočineme, protože nás čeká další den náročnější část, a to hlavně časově. Dáváme si pivečko, odpočíváme a užíváme si dovolené.
Ráno nikam nespěcháme, protože na 10:40 mám objednanou lanovku na Lomnický štít. Tu jsem objednávala šest dní předem, protože je velmi žádaná a hned se vyprodá. Bohužel v rezervačním systému byl v tomto čase jeden lístek, tak jsme se domluvily, že Šárka počká dole. :( Po osmé vyrážíme ke Skalnatému plesu, odtud mi vyjíždí lanovka. Cesta je příjemná a v dálce vidíme nádhernou horu Slavkovský štít. Po více než hodině jsme na místě a jdeme si prohlédnout okolí. Už z dálky je patrné, že Lomnický štít je v mracích. Máme časovou rezervu, proto si jdeme dát kafe s whisky. Čas nějak podezřele rychleji utíká a já už nastupuji do lanovky. Vejde se nás tam 15 osob a cesta trvá asi deset minut. Po vystoupení dostaneme kartičku s číslem. Je to proto, že na vrcholu můžeme být určitou dobu a oni nás podle čísla vyhlásí. Nahoře je většina vyhlídky v mracích, pouze polská část není ničím zahalená. Mám radost, že aspoň něco můžu spatřit. Po 40 minutách se rozpíjí mraky i na slovenské části a já mám konečně možnost zahlédnout slovenské vrcholky a třeba i Téryho chatu. Je to opravdu nádhera. Jsem ráda, že jsem se mohla podívat na druhou nejvyšší horu (2634m).
Po dvanácté hodině již šlapeme po modré směr Zelené pleso. Bohužel je uzavřený chodník po červené (přes Svišťovku), který je jeden z nejkrásnějších z celých Tater. Terén je velmi nenáročný a většinu cesty sestupujeme až ke Kovalčíkově Polaně. Tam se držíme žluté turistické a celou dobu jdeme velmi mírně do kopce a podél nás teče Zelený potok. Po několika hodinách docházíme k chatě při Zelenom plese a můžu vám říct, že to místo je dokonalé. Celé toto „údolí“ je obehnáno hory a věřte, že tento pohled se jen tak neokouká. Dáváme si pivo na zahrádce a dáváme se znovu do řeči s lidmi, které jsme poprvé potkaly již na Zbojnické chatě. Je to mladý pár, který má stejný humor a ukecanost jako my. :) Nakonec všichni spolu trávíme celý večer i s panem Petrem, se kterým se seznamujeme pár minut po prvním pivu. Po deváté hodině večerní se přemisťujeme do vinného sklípku, kde si půjčujeme kytaru a až do jedné hodiny ráno hrajeme, zpíváme a bavíme se. Je to skvělé zakončení celého našeho pobytu.
Ráno dostáváme „facku“ po náročném večeru a po vynikající snídani (bufet) scházíme do Tatranské Lomnice. Aby cesta nebyla stejná, scházíme přes Velké Biele pleso a více méně po modré se dostáváme do města. Časově to moc dobře nemáme vypočítané, protože vlak z Popradu nám jede až za osm hodin do Prahy. S novými kamarády si dáváme ještě poslední pivo na nádraží v Popradu a pomalu se loučíme. My si uděláme ještě radost na závěr a jdeme se dobře najíst. Potom jdeme trpět na nádraží, kde čekáme a čekáme… Nakonec se i dočkáme. Při cestě do Prahy velmi rychle usnu a vše uteče jak voda. Ráno nás probouzí budíček a v šest jsme na Hlavním nádraží. A to naše dobrodružství nekončí, protože jsme se hecly a šly obě rovnou do práce. Tam jsme přetrpěly den. Doma jsem se v šest hodin jen tak na chviličku natáhla a bohužel jsem už nevstala až do rána. No co už, aspoň jsem se konečně vyspala, protože DOMA je DOMA.
Každoroční výlet s Šárkou se povedl na jedničku, počasí vyšlo ukázkově a už teď je mi smutno, že už vše máme za sebou. :( Vysoké Tatry jsou překrásné a určitě jsem tu nebyla naposledy. Už teď jsem měla choutky se kouknout na lístky na vlak. A kolik vše stálo? Celá dovolená s jídlem, cestou, lanovkou a mnoho Šáryšů stála přesně 229 euro (6000Kč). Trasa lze ujít za kratší časový horizont, ale my jsme nikam nehnaly, protože jsme měly DOVOLENOU. :)
Ceny:
Cesta na Slovensko Regiojet – 399 Kč
Cesta do Prahy Regiojet – 476 Kč
Vlak do Štrbského plesa – 2 eura/osoba
Majlátka – 26 euro/osoba
Zbojnického chata s polopenzí – 35 euro/osoba
Zamkovského chata s polopenzí – 30 euro/osoba
Chata pri Zelenom plese s polopenzí – 31 euro/osoba
Lanovka na Lomnický štít – 28 euro
Pivo Šáriš – 2,5 eura
Obědy – od 5 – 8 euro
Polévky – 2,5 – 3,5 eura
Délka trasy:
1. den 14 km
2. den 15,5 km
3. den 7 km
4. den 13 km
5. den 11 km
